„Přišlo to znenadání a bylo mi strašně zle. Myslel jsem, že mám infarkt nebo že se udusím. Už jsem si i zavolal rychlou. Doktoři mi ale nikdy nic nenašli a už se na mě dívají skrz prsty...“
Pan Petr žije ve spokojeném manželství, je to poměrně úspěšný podnikatel a aktivní sportovec. Často pracuje přesčas, ale žádné příznaky vyhoření u sebe nepozoruje. Jednoho dne po práci se mu však náhle udělá zle, cítí silné bušení srdce, nemůže popadnout dech a je mu na omdlení.
Naštěstí je v práci kolega a ten ho okamžitě odváží k lékaři.Z výsledků EKG a dalších vyšetření však žádná fyziologická příčina nevyplývá a dokonce se ukáže, že je pan Petr zdravý jako ryba. Za týden se však stejný, možná ještě horší záchvat opakuje uprostřed noci. Pan Petr si ve strachu o svůj život zavolá sanitku. Veškerá vyšetření potvrdí původní negativní nálezy a lékaři doporučí návštěvu psychologa či psychiatra.
Pan Petr odmítá zjištěním lékařů uvěřit, shání další a další odborníky, ale výsledky zůstávají v pořádku. Záchvaty však neustávají...
Podobný příběh však vypráví i starší paní, která si užívá zaslouženého důchodu, student, který se připravuje na státnice nebo maminka na mateřské dovolené.
Všichni prožili panické ataky, které doprovázejí jednu z nejvážnějších úzkostných poruch – panickou poruchu. Jednotlivé ataky jsou různě silné a jejich tělesné projevy se mohou lišit. Nejtypičtějšími projevy jsou bušení srdce, zvýšený tlak, sevřené hrdlo, neschopnost se nadechnout. Pocit dušení, brnění končetin, ztráta citlivosti a hybnosti končetin. Pocit ochrnutí různých částí těla.
Záchvat paniky doprovází také masivní úzkost, až hrůza. Typické myšlenky, které doprovází paniku jsou: udusím se, mám infarkt, potřebuji okamžitou pomoc, nezvládnu to, zešílím.
Není divu, panický záchvat je skutečné utrpení. Postižený si nic nenamlouvá, cítí opravdovou bolest a někdy dokonce bezprostřední strach ze smrti. Vlivem nastupující úzkosti se totiž mění jeho dýchání a s tím i poměr kyslíku a kysličníku uhličitého v naší krvi.
Tento nepoměr způsobí řadu dalších fyziologických reakcí v těle, které na vědomé úrovni prožíváme jako výše zmíněné symptomy. Nejde tedy o žádnou hypochondrii, jen příčina bolesti není somatická, nýbrž psychologická.
Každý prožitý panický záchvat přestavuje pro člověka hluboké trauma. V klidových obdobích se proto postižený trápí anticipační úzkostí, to je strachem z toho, kdy, kde a jak silně další ataka udeří. Začne se intuitivně vyhýbat situacím a prostorám, kde se necítí bezpečně a není si jistý možností okamžité pomoci.
Typicky je to cestování, návštěva prostor, kde je příliš mnoho lidí, jízda dopravními prostředky apod. Na panickou poruchu pak často nasedá další úzkostná porucha, takzvaná agorafobie.
Na téma úzkosti u dětí a dospívajících hovoří vedoucí naší klinky Mgr. Bc. Marie Funke: Úzkosti u dětí a dospívajících - Podcast MUDr.ování
Úspěšná léčba panické poruchy musí stát vždy minimálně na dvou, v závažnějších případech na třech pilířích.
Prvním pilířem je osvojení strategií, jimiž dokážeme nastupující záchvat paniky zvládnout a potlačit. Je to jakási první pomoc, která postiženému přinese okamžitou úlevu. Jedná se konkrétně o odborný nácvik dechové a svalové strategie.
Mnoho trýznivých tělesných i duševních pocitů, které panický záchvat doprovázejí, vzniká právě z důvodu náhlého zvýšení koncentrace kyslíku v krvi a laktátu kyseliny mléčné ve svalech.
Pokud se klient pod vedením zkušeného odborníka tyto strategie naučí a zautomatizuje, je schopen nastupující paniku včas rozpoznat a potlačit. Je to velmi důležité, protože nejistota a pocit, že neovládáme vlastní tělo, vede u postiženého k dalšímu nárůstu úzkosti.
Druhým a nejdůležitějším pilířem léčby je kognitivně – behaviorální psychoterapie. Kromě zvládnutí panické ataky je třeba zpracovat a odstranit její příčinu. Tou je, zjednodušeně řečeno, značné psychické vyčerpání, které si často nevědomky způsobujeme různými zažitými vzorci našeho myšlení, chování i emočního prožívání.
Třetím pilířem může být v závažných případech i farmakoterapie. V případě, že se panické záchvaty dostavují často a klient je velmi oslaben, je možné podpořit psychoterapeutický proces vhodnými léky. Nejčastější volbou jsou antidepresiva nové generace, tedy inhibitory zpětného vychytávání serotoninu či noradrenalinu.
Postižení často hledají konkrétní důvod či spouštěč panického záchvatu. Ten ale není důležitý, protože panická porucha je mnohem komplexnější problém. Není to tak, že by samotnému záchvatu musely vždy předcházet nějaké konkrétní úzkostné myšlenky či emoční trauma. Mysl pacienta trpícího panickou poruchou je z různých důvodů dlouhodobě psychicky přečerpávána. Takovým důvodem může být trvalý nedostatek psychického odpočinku v důsledku nadměrného pracovního výkonu, přílišná sebekontrola, obavné vzorce myšlení, perfecionalistické vzorce myšlení a mnoho dalších.
Vyčerpanou mysl lze přirovnat ke džbánu, který je až po okraj naplněn vodou. Spouštěčem panické ataky bývá ona pověstná „poslední kapka“, kterou je většinou mírný, tělesný stres nebo duševní stres. Typicky je tomu v případě, když poklesne hladina cukru v krvi, dojde k fyzickému vyčerpání nedostatkem spánku, po alkoholovém excesu, v noci ve chvíli, kdy mozek přechází z fáze NON-REM spánku do fáze REM.
Tohoto stresu si postižený (zejména v noci) vůbec nemusí být vědom a proto pociťuje záchvat jako zcela překvapivý a nepředvídatelný.
Takzvané noční paniky jsou specifickým druhem panických záchvatů, které bývají pro pacienty velmi náročné protože navíc způsobují spánkové poruchy.
Neléčená panická ataka má bohužel tendenci omezovat život postiženého čím dál tím více. Léčba panické poruchy není dlouhá a má velice dobrou prognózu. Přijďte se poradit s odborníkem, objednejte se na nezávaznou vstupní konzultaci.